Úvod » Kronika » Putování se sokolem - Buben

Putování se sokolem - Buben

Putování se sokolem - BUBEN

První putování se sokolem v roce 2012 se konalo 29. dubna. Někteří se sešli v 7:30 před sokolovnou a jeli s Lenkou trolejbusem, někteří přijeli rovnou na Hlavní nádraží. Odtud jsme jeli vlakem do Plešnic. Tam jsme šli pěšky na zříceninu hradu Buben vzdálenou asi 2 km. Po cestě jsme plnili různé úkoly. Jeden z nich byla stolička pro zraněného. Další, trošku těžší, měli jsme se rozdělit do dvou skupin a vymyslet básničky. Nakonec se nám to povedlo. Když jsme došli na zříceninu, rodiče začali připravovat vuřty na opékání a děti si mezi tím prošly celou zříceninu. Potom jsme se všichni najedli a po odpočinku šly děti skákat přes lano. Když je to přestalo bavit, začalo přetahování. To bylo těžké, ale nakonec lepší družstvo zvítězilo. Když byli všichni odpočatí, šli jsme zpátky k nádraží. Cestou jsme se stavěli na zmrzlinu a pivo, ale pro všechny zklamání, zmrzlina byla řídká, tak se řeklo, že půjdeme na vlak, který jede dřív, a tak si ani rodiče nedali pivo! Bylo to krásné putování, počasí nám přálo, tak se těšíme na další!

Koterovský poutník tluče na Buben,

k sváče bych si dal třeba kedluben.

Kedluben však není, to mi nevadí,

stejně se po kedlubnu hrozně moc prdí.

Dam si teda buřta ze separátu,

je to pořád lepší, než do oka kus drátu.

K tomu si dám kečup, hořtici,

Toho má Lenka plnou krosnici.

Bez buřtu bych pošel, nikam nedošel.

Když jsem buřta spapal, v žaludku mě drapal.

Asi bylo v separátu zbytečně moc drápu.

Domů vlakem pojedem, Poutníčkovi děkujem.

Na výletě dnes

potkal nás les.

A v tom lese Buben,

za chvilku tam budem.

Čeká nás tam překvapení,

Buřty, klacky a pečení.

Až to všechno upečeme

a dáme se do jídla,

budem všichni spokojení,

jako velká rodina.

A jak je to dobrým zvykem,

zakončíme velkým pivem.

Skákali jsme přes švihadlo

a pěkně si hráli.

Ohníček nám dohoříval,

kouř nám mizel v dái.