Noční pochod 2011

 

Noční pochod    

Po roce se opět konal noční pochod, kterého se zúčastnili nejen různé věkové kategorie dětí, ale i dospělí. Večer se všichni účastníci sešli v sokolovně kde byla připravená zábava. Když se děti vyřádily, rozdělily se do šesti skupin, které chodily hledat ztracený poklad. Stezka odvahy začínala nad Koterovem a pokračovala na horu, na Háje, kde byla schovaná strašidla. Po vyznačené stezce děti míjely svítící, hrozivé ale i veselé dýně, u kterých byl vždy nějaký úkol. Po nalezení pokladu si děti dychtivě vyprávěly, jaké strašidlo potkaly či které na ně vybaflo. Potom se část odvážných dětí odebrala domů. V sokolovně přespali: Bětka, David a Josífek Zvonařovi, Eliška Majerová, Kačka s Barčou Kondrysovi, Bára Sládková, Kajetán alias Boris , Bertík, Péťa a Kuba Matasovi, Péťa Vít a Filip Krsek kde nad nimi držela pevnou ruku Lenina Faitová. Po dlouhé době začali být děti unavené a tak zalehly do svých spacáků a zanedlouho spaly. Hlavní organizátorku z nenadání přepadla únava, nedokázala jí odolat, a tak si na chvilku zdřímla u topení s nafouklými balonky kolem hlavy. Po tomto zážitku se přemístila mezi spící děti do sokolovny. Noční hlídku převzaly Kačka Kondrysů s Bárou Sládků. J

 Ráno byla pro statečné děti připravená snídaně. S radostí se vrhly na teplý čaj s bábovkou. V tom okamžiku jim ale cestu zkřížily Bára s Kačkou a vyhnaly je na ranní rozcvičku. Chlapci náhle zlenivěli a s velkou neochotou se pustili do běhání. Nejpoctivějším účastníkem rozcvičky se stal Filip Krsek. J Když se děti vrátily z rozcvičky, pustily do přeplněných táců, kde po 10-ti minutách zbyly pouhé drobky. Následovalo balení spacáků. Všichni měli svůj spacák rychle sbalený a tak si po chvíli kluci našli zábavu v kopané a holky se věnovaly úpravě vlasů. Dopoledne, mezi 9.-10. hodinou přicházeli do sokolovny rodiče s dětmi, kteří v sokolovně nespali, na slíbené vydlabávání dýní. Zabralo to celé dopoledne. Děti se vyřádily na vymýšlení různých obličejů. Rodiče dětem rádi pomohli, a tak to netrvalo dlouho a děti měly pěkné, trojúhelníčkové oči a rovně vykrojené zuby na svých dýních. Po vydlabání a vykrojení poslední dýně se všichni sešli se svými dýněmi v sále a udělala se společná fotka jako vzpomínka na tuto akci. V poledne se všichni začali rozcházet do svých domovů a jako bonus si odnesli malé dýničky.